Osoby, které vždy přicházejí včas, sdílejí tyto vlastnosti osobnosti, ukazuje studie

Všimli jste si kamaráda, který dorazí pět minut dřív i na vlastní narozeniny? To není náhoda. Nová česká studie prokázala, že chronická dochvilnost je pevně svázaná s určitými rysy osobnosti.

Přesnost jako zrcadlo osobnosti podle nové studie

Výzkumníci z Karlovy univerzity sledovali v roce 2026 přes tři sta dobrovolníků a měřili jejich reálné příchody na schůzky. Ti, kteří přišli včas nebo dřív, sdíleli tři silné rysy: svědomitost, nízkou toleranci k riziku a vysoký respekt k času druhých. Autoři tvrdí, že přesnost není jen zvyk, ale psychologický podpis člověka.

Svědomitost drží otěže času

Dotázaní s nejvyšším skóre svědomitosti plánovali dny po blocích a nikdy nespoléhali na odhad. Věděli přesně, kdy vyjít z bytu, aby měli desetiminutovou rezervu. Podle psychologa Tomáše Hály je svědomitost hlavním ze všech pěti faktorů Big Five, který předpovídá dochvilnost.

Strach z chaosu: úzkost jako nečekaný spojenec

Zajímavé zjištění studie? U dochvilných se objevovala mírně vyšší úzkostnost. Nejde o panické ataky, spíš o tiché napětí z představy, že něco uteče. Ten tlak je žene z domu dřív, radši čekají před kanceláří, než aby se klepali v autobuse.

Kontrola nad nejistotou

Psychologové vysvětlují, že včasný příchod dává lidem pocit vlády nad situací. Kdo má všechno pod kontrolou, snáze dýchá. Úzkost se tak paradoxně mění v motor produktivity.

Respekt k času ostatních posiluje důvěru

Přesní lidé tvrdí, že by se cítili provinile, kdyby někoho nechali čekat. Vnímají čas jako společný rozpočet. Podle průzkumu společnosti HR Insight označilo 85 % manažerů dochvilné kolegy za spolehlivější a 78 % za lépe organizované.

Profesionální bonus přesnosti

Firmy v Praze i Brně už testují interní programy, které podporují časovou disciplínu. Nabízejí mikrokurzy plánování a odměňují týmy s nulovým zpožděním. Výsledkem je nejen vyšší efektivita, ale i menší tření mezi odděleními.

Vnitřní hodiny: chronosens citlivější než budík

Někteří lidé doslova cítí minutu. Vědí, že od posledního pohledu na hodinky uplynulo pět, aniž by je znovu zkontrolovali. Vědci tento dar nazývají chronosens a spojují ho s aktivnějším pravým frontálním lalokem.

Kdy multitasking škodí

Dochvilní se těsně před odchodem nepouští do e-mailu ani rychlého úklidu. Vědí, že multitasking rozmazává vnímání minut. Jedna věc po druhé, toť jejich tiché krédo.

Přesnost tedy není náhoda. Je to směs svědomitosti, mírné úzkosti a úcty k cizímu času. A hlavně – je to dovednost, kterou lze trénovat, pokud člověk přijme, že minuty mají větší cenu, než si myslí.!

Adrien